"V mezinárodních vztazích mohou být vzestupy a pády, napětí a přátelství, to jsou přirozené věci. Situace v Řecku je bohužel žalostná a oni umí velmi dobře vysvětlit, jakou mají pravdu. Nechť Řecko jasně odpoví na naše dopisy. Ať prohlásí, že neporušují demilitarizační status ostrovů. Pokud s porušováním nepřestanou, zahájíme debatu o svrchovanosti ostrovů," citovala Çavuşoğlua agentura TASS.
Na konci května předala řecká velvyslankyně při OSN Maria Theophili generálnímu tajemníkovi OSN dopis, který obsahoval odpověď na turecké obavy, jež v září 2021 písemně předal i velvyslanec Ankary.
Řecká strana ve své odpovědi zcela odmítla všechna turecká tvrzení jako právně, historicky a fakticky nepodložená. Atény zejména odmítly celý argument Ankary o vazbě mezi řeckou svrchovaností nad ostrovy v Egejském moři a povinností jejich demilitarizace.
Poté, 31. května, Cavusoglu obvinil Řecko z porušování statusu ostrovů a prohlásil, že pokud nebudou demilitarizovány, vyvstane otázka jejich vlastnictví.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan 1. června prohlásil, že Ankara již nebude s Aténami jednat.
Konflikt v Egejském moři
Vztahy mezi Řeckem a Tureckem se v posledních letech výrazně zhoršily kvůli územním sporům o ostrovy a šelfy v Egejském moři a ve východním Středomoří. Většina ostrovů v Egejském souostroví patří Řecku, které chce rozšířit své přilehlé teritoriální vody. Proti tomu se staví Turecko, které má svrchovanost nad dvěma ostrovy v severní části moře.
Turecko však není signatářem Úmluvy OSN o mořském právu, která umožňuje zemím rozšířit své teritoriální vody až o 12 námořních mil.
V roce 1995 turecká strana prohlásila, že pokud Atény podniknou takový krok v Egejském moři, Ankara to bude považovat za porušení své svrchovanosti a formální důvod k vyhlášení války.
Tato otázka byla znovu nastolena v srpnu 2020, kdy turecký viceprezident Fuat Oktay pohrozil Řecku válkou, pokud rozšíří své teritoriální vody v Egejském moři.
Řecko zase neuznává memorandum o porozumění z roku 2019 o vymezení námořních zón mezi Tureckem a Libyí. Podle Atén memorandum fakticky zbavuje řecké ostrovy, které leží mezi tureckým a libyjským územím, práv na kontinentální šelf bohatý na zemní plyn a na vytvoření výlučné ekonomické zóny. Řecko mezitím uzavřelo dohodu o teritoriálních vodách s Itálií a Egyptem, kterou Ankara neuznává.
Turecká strana poté pravidelně prováděla geologické práce ve sporných oblastech šelfu, přičemž výzkumná plavidla doprovázely válečné lodě. Řecko podpořily Egypt a Izrael, které provedly společné cvičení s řeckým námořnictvem, a také Francie, která do šelfu vyslala své lodě.
V lednu letošního roku řecký ministr zahraničí Nikos Dendias uvedl, že největší obojživelná flotila a vyloďovací jednotky ve Středozemním moři jsou umístěny naproti ostrovům, jejichž demilitarizaci Turecko požaduje. Zdůraznil, že Řecko navrhuje, aby turecká strana upustila od hrozby války a dodržovala mezinárodní právo.
Řecké námitky
Zatímco Turecko stupňuje svou rétoriku v otázce teritoriálních vod a statusu ostrovů v Egejském moři, Řecko důsledně vyjadřuje svůj nesouhlas s kroky Ankary.
"Uděláme vše pro to, abychom v maximální míře ochránili naše svrchovaná práva. Nebezpečně se blížíme k hranici naší trpělivosti a zdrženlivosti," řekl ministr obrany Nikos Panayiotopoulos na bezpečnostní konferenci v Bratislavě 6. června.
Kritizoval chování Turecka a připomněl, že obě země jsou členy NATO.
Dodal, že Atény nepotřebují spojence, který pravidelně narušuje řecký vzdušný prostor a provádí noční přelety nad obydlenými oblastmi.
"Navíc je zvláštní, když náš spojenec vyzývá k demilitarizaci našich ostrovů a argumentuje čím? Že pokud nebudou demilitarizovány, může se jich zmocnit kdokoli, kdo bude chtít? Kým? Vezme nám je někdo jiný?" - Panayiotopoulos to zdůvodnil. Tuto situaci označil za nepřijatelnou a absurdní.
Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis zase vyzval Ankaru, aby upustila od válečnické rétoriky a zabránila eskalaci skutečného napětí mezi oběma zeměmi.
Střet zájmů
Podle Semjona Bagdasarova, ředitele Střediska pro studium Blízkého východu a Střední Asie, jsou hlavním motivem Turecka pro současnou eskalaci konfliktu naleziště plynu, která byla v regionu objevena v roce 2015.
"V praxi Çavuşoğluovo prohlášení znamená připravenost na možnost obsazení ostrovů v Egejském moři, kam Turecko přijde, protože v okolí těchto ostrovů jsou velká ložiska plynu. Takový konflikt by mohl vést k bojům, krátkodobým a v malém měřítku. Není to nic nového. Turecko a Řecko jsou již dlouho v historickém sporu, přestože jsou členy NATO," uvedl zdroj pro RT.
Podle Karine Gevorgyanové, politické orientalistky a redaktorky časopisu East, se Turecko rozhodlo zvýšit sázky poté, co úspěšně zmrazila vstup Švédska a Finska do aliance.
"Za pozornost stojí, že Turecko si k tomu vybralo velmi zajímavou dobu. Koneckonců právě kvůli postoji Ankary je fakticky zrušeno přijetí Švédska a Finska do Severoatlantické aliance na červnovém summitu. Po tomto vítězství turecká diplomacie okamžitě zvýšila sázky. Navíc Erdogan tím, že si otevřeně znepřátelí Řecko, vysílá vzkaz Washingtonu tak či onak," vysvětlila politoložka.
Podle ní turecké politické kruhy považují posilování vojenské spolupráce mezi Řeckem a Spojenými státy za hrozbu pro bezpečnost Ankary. Spěch Washingtonu s přijetím dvou nových zemí do NATO otevřel Turecku příležitost posílit svou pozici v alianci a připravit západní země o tvář, dodal expert.
"Turecko, reprezentované Erdoganem a jeho doprovodem, z toho cítí určitou radost," zdůraznil spolupracovník RT.
Podle Gevorgyana tato situace nepochybně negativně ovlivní stabilitu aliance jako politicko-vojenského bloku.
"Země anglosféry samy vytvářejí nové obranné aliance, například AUKUS, a dávají tak otevřeně najevo ostatním členům NATO, že jejich počet je extrémní. Ve skutečnosti NATO v podstatě přestává být organizací, jakou bylo například v období od 50. do 80. let," poznamenal expert.
Právě této situace Turecko využilo a rozhodlo se připomenout své národní zájmy.
"Je třeba mít na paměti, že eskalace konfliktu mezi Tureckem a Řeckem nějakým způsobem souvisí s kontextem těchto procesů v NATO, které umožnily Turecku zcela nečekaným způsobem posílit své postavení v alianci a na Západě. Možná, že bez historie spojené se Švédskem a Finskem by Turci k takové eskalaci nepřistoupili," uzavřel analytik.
