Aktuální konflikty - zpravodajství, informace, historie...

Flotily těchto tří zemí provádějí společná cvičení v Indickém oceánu a upevňují svou pozici na Středním východě.

Osa Čína-Rusko-Írán se konsoliduje a připravuje se čelit zájmům USA na celé planetě. Dobrým příkladem toho, co se děje, jsou druhé společné námořní manévry za něco málo více než rok, které začnou příští týden v Indickém oceánu.

Na konci prosince 2019 se konaly v Ománském zálivu. A není to jediná úroveň spolupráce z těchto tří zemí: Rusko a Írán podporují režim Bašára Asada v Sýrii a koordinují jejich vojenské akce.

Všichni tři působí koordinovaně ve Venezuele a několika afrických zemích; udržují úzké spojenectví s dalšími regionálními mocnostmi, jako je Indie a Turecko. A to vše se odehrává ve vakuu, které zanechala Trumpova administrativa.

Bidenova administrativa teprve začíná a slíbila, že pro Spojené státy bude požadovat přední roli v globálních záležitostech. Koncept, který tato čínsko-rusko-íránská osa podrobuje zkoušce.

Trilaterální vojenská cvičení oznámil minulé pondělí ruský velvyslanec v Teheránu Levan Jagaryan. „Další multilaterální námořní cvičení se bude konat v severní části Indického oceánu v polovině února 2021,“ uvedl Jagaryan. „V jejím průběhu se mimo jiné plánuje spolupracovat na provádění pátracích a záchranných akcí a opatření k zajištění bezpečnosti plavby. Téhož dne hovořil prezident Joe Biden na ministerstvu zahraničí a prohlásil, že „Amerika je zpět“, ve smyslu návratu k tradičním zahraničněpolitickým pozicím, které byly „rekalibrovány“ v rámci politiky „America First“ Donalda Trumpa.

Biden slíbil, že bude vůči Rusku tvrdší, ve svém prvním telefonátu obvinil Si Ťin-pchinga z čínské rozpínavosti v Asii a porušování lidských práv a řekl, že nezruší Trumpovy sankce vůči Íránu a jednostranné odstoupení od jaderné smlouvy z roku 2015 - až do doby, než vláda ajatolláhů nezastaví obohacování uranu nad úroveň stanovenou dohodou.

Osa Peking - Moskva - Teherán je z demografického hlediska gigantická a má 1,5 miliardy lidí . I z geografického hlediska je tento blok obrovský, s 29 miliony kilometrů čtverečních a ekonomikou, která dohromady představuje 22% světového HDP.

Navíc se dvěma jejími členy: Čínou a Ruskem, kteří jsou součástí exkluzivního jaderného klubu a stálými členy Rady bezpečnosti OSN, s příslušným právem veta. Nová osa je rovněž vybavena ohromnou vojenskou mocí schopnou působit v oblastech sporu v námořní, pozemní a vzdušné oblasti proti Severoatlantické alianci (NATO).

Velvyslanec Jagaryan, který se příležitostně stal mluvčím ruského ministerstva zahraničí, zopakoval podporu své země íránské jaderné dohodě a spolupráci na výstavbě a provozu kontroverzní jaderné elektrárny v Bushehr. „Moderní historie rusko-íránské vojensko-technické spolupráce je stará více než 50 let,“ uvedl Jagaryan. „V průběhu let došlo v této choulostivé oblasti k navázání stabilních kontaktů mezi našimi zeměmi, zaměřených na vzájemně výhodnou spolupráci s povinným zohledněním zájmů obou stran.“

Z méně diplomatického hlediska poskytuje Kreml Íráncům moderní zbraně a testuje je v boji v Sýrii. Tam, v zemi, která byla od roku 2011 uvázána ve válce, má Rusko svoji mocnou námořní základnu v Tartusu, která mu umožňuje kontrolu východní části Středozemního moře. Ruský diplomat uvedl, že doufá, že dvouletá dohoda o dvoustranných vztazích mezi Moskvou a Teheránem bude automaticky obnovena na pět let, a ponechá otevřené dveře možné nové dohodě.

Mezitím íránský ministr zahraničí Mohammad Javad Zarif naznačil další prohloubení spolupráce s Čínou a to den před další možnou dlouhodobou dohodou s Čínou. Řekl, že podepsání 25letého plánu hospodářské spolupráce s Čínou „není daleko“. „Naše strategická vize pro region musí být inkluzivní, nikoli založená na opomenutí,“ řekl Zarif. "Írán je pro region nepostradatelný." Nikdo nemůže vynechat Írán z regionálních rovnic.“

Írán se snaží především zvrátit bolestivé ekonomické sankce uvalené Spojenými státy na Írán, poté co USA opustily jadernou dohodu formálně známou jako Společný komplexní akční plán (JCPOA), což odůvodnily tím, že údajně Írán nedodržoval limity pro obohacování uranu. Írán pozastavil tyto limity jako odvetu za sankce a následné selhání evropských stran při normalizaci jejich obchodních vazeb. Čína a Rusko však nadále podporovaly JCPOA.

Íránský nejvyšší vůdce Ali Khamenei poděkoval oběma národům za jejich postavení a znovu vyzval „Velkého satana“, jak íránský režim nazývá USA od islámské revoluce v roce 1979. „Pokud chtějí, aby se Írán vrátil ke svým závazkům JCPOA musí Spojené státy odstranit všechny sankce. Řekl Chameneí. „Poté, co to udělají, obnovíme naše závazky.“

Mluvčí ministerstva zahraničí Ned Price uznal, že Spojené státy učinily jednostranný krok tím, že dohodu opustily, ale udržel si postoj, že Írán bude muset učinit první krok k návratu Washingtonu. "Pokud Írán obnoví tento úplný soulad, Spojené státy učiní totéž."

Čínsko-rusko-íránská trojitá aliance byla posílena syrskou občanskou válkou. Společně lobovali na různých frontách, aby zabránili západním mocnostem a jejich blízkovýchodním partnerům uspět ve svržení Assadova režimu. Za tímto účelem založili základny vojenských operací poblíž Íránu, jižního Ruska a západní Číny. V případě Pekingu to byl nepostradatelný krok pro jeho bezpečnost. Ze Středního východu a střední Asie přijímá asi 50% ropy a zemního plynu, který potřebujete pro svou ekonomiku.

Již v květnu 2014 Si Ťin-pching na konferenci o interakcích a důvěře v Asii (CICA), která se konala v Šanghaji za účasti ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho íránského protějšku Hasana Rohaniho, uvedl, že „CICA se musí stát dialogem o bezpečnosti a vzájemné spolupráci, platformou pro spolupráci a měla by zavést mechanismus konzultací v oblasti obrany s cílem vytvořit centrum reakce na bezpečnost v případě závažných mimořádných událostí.“ Poté byla podepsána historická dohoda o dodávkách ruského plynu do Číny za 400 miliard dolarů.

To byl začátek této osy, která nyní ukazuje své vojenské možnosti v Indickém oceánu a která slibuje, že bude největší výzvou mezinárodní politiky, které bude Joe Biden a jeho evropští spojenci v příštích čtyřech letech čelit.

(Výběr a překlad CFP)

zdroj: https://www.infobae.com/america/mundo/2 ... a-a-biden/

Íránští a čínští ministři zahraničí Javad Zarif a Wang Yi podepsali 27. března 2021 všestrannou dohodu o spolupráci, která předpokládá čínské investice do Íránu ve výši 400 miliard USD v průběhu 25 let, výměnou za levné dodávky íránské ropy. Takto o události informovaly americké noviny The New York Times.
[...]

Očekává se, že čínské investice budou směřovat do desítek oblastí, včetně bankovnictví, telekomunikací, přístavů, železnic, zdravotnictví a informačních technologií. Tento dokument rovněž předpokládá prohloubení vojenské spolupráce, včetně společného výcviku a cvičení, společného výzkumu a vývoje zbraní a výměny zpravodajských údajů.

Cesta k podpisu dohody mezi Teheránem a Pekingem trvala asi pět let. Poprvé byl návrh strategického partnerství oznámen prezidentem Čínské lidové republiky Si Ťin-pchingem v roce 2016 během jeho návštěvy Íránu.

V roce 2015 byla uzavřena takzvaná jaderná dohoda s Íránem, oficiální název Společného komplexního akčního plánu (JCPOA): výměnou za zrušení sankcí Teherán zanechal obohacování uranu k výrobě jaderných zbraní a získal právo rozvíjet jadernou energii. JCPOA byla podepsána Íránem, stálými členy Rady bezpečnosti OSN (Rusko, USA, Čína, Británie a Francie) a také Německem.

Na pozadí zrušení ekonomických sankcí a zahájení západních investic Teherán nespěchal s vypracováním dohody s Pekingem. V srpnu 2018 však americký prezident Donald Trump vydal dekret o jednostranném odstoupení USA od jaderné dohody a začalo období obnovení sankcí vůči Íránské islámské republice ze strany Washingtonu. Postoj Teheránu k dohodě s Pekingem se změnil ve prospěch urychlení jejího uzavření.

Donald Trump také vyostřil vztahy s Čínou a zahájil obchodní válku. Peking proto rovněž začal projevovat opatrnost, pokud jde o strategické partnerství s Teheránem, aby nepřidal další důvod k podráždění. Donald Trump 20. ledna 2021 přenechal prezidentský úřad Joe Bidenovi, s jehož vítězstvím čínské vedení očekávalo oteplování vztahů, ale nová administrativa si zachovala protičínský vektor zahraniční politiky.

Tečku nad „i“ ve vztazích USA a Číny učinilo jednání v Anchorage na Aljašce 18. – 19. března 2021. Americká delegace nevybíravě napadla zahraniční i domácí politiku Číny, setkala se však s rozhodným odporem. Číňané ve skutečnosti odmítli ultimátum v podobě uznání liberálního světového řádu s dominantní rolí Spojených států.

Poté, 25. března, během své první tiskové konference ve funkci prezidenta Spojených států, Joe Biden oznámil, že nedovolí, aby se Čína stala nejmocnější zemí světa.

Od jednání v Anchorage uplynul týden a 27. března 2021, jeden den po Bidenově prohlášení, Čína a Írán podepsali dohodu o všestranné spolupráci na 25 let ve výši 400 miliard USD, která zásadně mění postavení Íránu.

Je třeba poznamenat, že Teherán disponuje významným raketovým potenciálem; veškerá podstatná vojenská infrastruktura Spojených států a jejich spojenců na Středním východě, včetně celého Izraele, se nachází v dosahu jeho raket. Íránské raketové možnosti jsou důležitým argumentem proti otevřené ozbrojené agresi Washingtonu a jeho satelitů. Odvetný íránský úder na základny a hladinové lodě by znamenal podstatné ztráty živé síly i materiálního vybavení.

Proto byla vůči Teheránu zvolena strategie vysílení a zadušení přísnými sankcemi, což by vedlo ke snížení vojenského a ekonomického potenciálu země. Tato strategie by přinesla potíže v ekonomice, způsobila nespokojenost obyvatelstva a vedla k destabilizaci situace v Íránu. Zbývalo by už jen poskytnout vnější pomoc pro svržení současné vlády.

Podpis dohody o všestranné spolupráci však narušuje scénář zadušení Íránu, oslabuje mezinárodní izolaci země a snižuje účinnost ekonomických sankcí USA. Írán má zaručen odbyt své ropy na 25 let výměnou za čínské investice ve výši 400 miliard USD do desítek sfér života místních obyvatel.

Je nutné také zohlednit plány spolupráce ve vojenské sféře mezi oběma zeměmi, které v konečném důsledku povedou ke zvýšení bojového potenciálu íránských ozbrojených sil, a stejně tak ke zvýšení geopolitického vlivu Číny.

Peking může časem umístit své námořní základny na íránské pobřeží, aby ovládl mezinárodní vodní cestu - Hormuzský průliv, jímž se přepravuje až 20% světové ropy. A to bude těžký argument Číny v případě, že se Spojené státy a jejich spojenci pokusí uspořádat blokádu v Jihočínském moři a v Malackém průlivu, který je hlavní cestou pro přepravu zboží z Asie do Evropy.

Dohoda o všestranné spolupráci poskytla Teheránu silný trumf pro vyjednávání před možnými rozhovory se Spojenými státy o znovuotevření jaderné dohody. Sázky v této hře 27. březnem prudce vzrostly. Nyní Írán nepotřebuje dělat jednostranné ústupky výměnou za vágní sliby o zrušení ekonomických sankcí.

Americký novinář, spisovatel a filmař Ben Norton na Twitteru označil dohodu mezi Íránem a Čínou za hřebík do rakve, která ukončila hegemonii USA v západní Asii.

Podepsání dohody o všestranné spolupráci mezi Pekingem a Teheránem nastolilo novou strategickou realitu, a ta zjevně není ve prospěch Spojených států a jejich spojenců.

Na konci roku 2020 bylo podepsáno Regionální komplexní hospodářské partnerství (RCEP) , které oficiálně vytvořilo největší obchodní blok v historii. Zde Iman Ghosh od Visual Capitalist rozebírá vše, co o něm potřebujete vědět, od toho, kdo se na něm podílí, až po jeho důsledky.

Dosud byla ratifikována Čínou, Japonskem, Thajskem a Singapurem ke dni 30. dubna 2021. Při současném tempu má RCEP vstoupit v platnost počátkem roku 2022, protože všechny členské země se dohodly na dokončení ratifikačního procesu v rámci rok.

Chaos a kolaps se šíří. Na Srí Lance nyní zbývají na pultech obchodů chléb na 2-3 dny a tamní vláda i ekonomika jsou ve stavu totálního kolapsu. Přes DNAIndia.com:

Asociace všech cejlonských majitelů pekáren (ACBOA) v neděli uvedla, že v příštích dvou až třech dnech budou v důsledku vážného nedostatku potravin v zemi z pultů vyprázdněny pekárenské výrobky včetně chleba.

Prezident ACBOA NK Jayawardena uvedl, že chléb může brzy zmizet z pultů pekáren kvůli převládající krizi s pohonnými hmotami a nedostatku a zvýšení cen všech přísad…

V Číně se mezitím šíří run na banky, protože některé z velkých bank v zemi oznámily zmrazení výběrů a fakticky vyhlásily scénář „záchrany“, kdy lidé nedostanou své peníze zpět. Prostřednictvím ZeroHedge:

V neděli se ve městě Čeng-čou střetl velký dav rozzlobených čínských vkladatelů s policií a mnoho z nich bylo zraněno, když byli odvedeni v souvislosti se zmrazením jejich vkladů některými venkovskými bankami.

Banky v dubnu zmrazily vklady v hodnotě milionů dolarů a klientům sdělily, že modernizují své interní systémy. Od té doby banky k této záležitosti nevydaly žádné sdělení, uvedli vkladatelé.

Podle čínských médií mohou mít zmrazené vklady v různých místních bankách hodnotu až 1,5 miliardy dolarů a úřady tyto tři banky vyšetřují.

Kromě toho Newsweek informuje – a The Conservative Treehouse se tomu věnuje – o šokující skutečnosti, že Saúdská Arábie nyní otevřeně prohlašuje, že tato země fakticky opustí status petrodolaru ve prospěch dolaru a přijme světové měny, a dokonce se připojí k zemím BRICS, k nimž patří Rusko a Čína. Tato změna bude mít pro americký dolar a kolabující americkou ekonomiku katastrofální, impérium zničující důsledky:

„Pozvání Číny Království Saúdské Arábie, aby se připojilo k ‚BRICS‘, potvrzuje, že Království hraje významnou roli při budování nového světa a stalo se důležitým a zásadním hráčem v globálním obchodu a ekonomice,“ řekl Mohammed al-Hamed, prezident skupiny Saudi Elite v Rijádu, pro Newsweek. „Saúdská Arábie v rámci své Vize 2030 postupuje sebevědomě a globálním tempem ve všech oblastech a odvětvích.“

A zatímco korunní princ Mohammed usiluje o posílení spolupráce s USA, zejména když se prezident Joe Biden tento měsíc připravoval na svou první návštěvu monarchie, kterou kdysi označil za „vyvrhele“ kvůli údajnému porušování lidských práv, saúdský král v posledních letech také rozšířil vztahy s Ruskem a Čínou. Vstup do BRICS by prokázal odhodlání Rijádu jednat s ostatními velmocemi a znamenal by významné vítězství pro snahu o posílení ekonomických rámců vytvořených mimo záštitu USA a jejich bezprostředních spojenců.

„Tento vstup, pokud se k němu Saúdská Arábie připojí, vybalancuje světový hospodářský systém, zejména proto, že Saúdskoarabské království je největším vývozcem ropy na světě a je ve skupině G20,“ řekl Hamed. „Pokud se tak stane, podpoří to jakýkoli ekonomický pohyb a rozvoj světového obchodu a hospodářství a zaznamená pozoruhodný pokrok v sociálních a ekonomických aspektech, neboť Saúdská Arábie by měla mít partnerství s každou zemí na světě.“

Evropská unie se snaží dostat země jihovýchodní Asie sdružené v organizaci ASEAN na svou stranu.

Deset zemí asijsko-pacifického regionu, které jsou považovány za partnery Ruska, dostane možnost připojit se k politice EU, odsoudit válku na Ukrajině a požadovat ukončení ruské vojenské agrese. Oficiální prohlášení v tomto smyslu má být vydáno 14. prosince v Bruselu, kde se bude konat první společný summit EU a zemí ASEAN, uvedl server EUObserver.

„Důrazně odsuzujeme agresivní válku Ruska proti Ukrajině, neboť porušuje mezinárodní právo. Vyzýváme Rusko, aby okamžitě a bezpodmínečně ukončilo vojenskou invazi a stáhlo všechny síly a vojenskou techniku z celého území Ukrajiny,“ uvádí se v návrhu dokumentu.

Ve společném prohlášení je rovněž zdůrazněno, že EU a země ASEAN „nikdy neuznají nezákonnou anexi Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti na Ukrajině ze strany Ruska, jakož i probíhající nezákonnou anexi Krymu“.

Kromě toho má být Rusko odsouzeno za jednání, které „podkopává celosvětovou potravinovou bezpečnost“ a „šíří dezinformace“. Sdružení národů jihovýchodní Asie tvoří 10 zemí: Brunej, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Filipíny, Singapur, Thajsko a Vietnam. S některými z nich Ruská federace spolupracuje a eviduje je jako podporovatele své invaze na Ukrajinu, tvrdí EUObserver. Během říjnového hlasování na podporu územní celistvosti Ukrajiny v OSN se Laos, Thajsko a Vietnam zdržely hlasování.

V širším smyslu se EU a její asijští přátelé snaží zavázat k věrnosti „mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech a účinnému multilateralismu“. Terčem společné kritiky má být rovněž militarizace námořních oblastí ze strany Číny a její výhrůžky týkající se znovudobytí Tchaj-wanu.

20. prosince místního času malajsijský premiér Anwar Ibrahim oznámil, že zakáže všem lodím plujícím pod izraelskou vlajkou kotvit v kterémkoli malajsijském přístavu a zakáže všem nákladním lodím směřujícím do Izraele nakládat zboží v přístavech země.
Prohlášení také vyzdvihlo ZIM, mezinárodní spediční společnost se sídlem v Izraeli a kótovanou na izraelské burze, za to, že zakázala svým lodím kotvit v jakýchkoli přístavech v zemi. Anwar nařídil ministerstvu dopravy, aby "okamžitě zavedlo tento trvalý zákaz", který by podle malajsijských médií měl vstoupit v platnost za měsíc.
"Tyto sankce jsou reakcí na izraelská zvěrstva, která pokračují v zabíjení Palestinců v rozporu se základními lidskými principy a v rozporu s mezinárodním právem," řekl Anwar. Zdůraznil, že vláda je přesvědčena, že toto rozhodnutí neovlivní obchodní aktivity Malajsie.
V prohlášení se uvádí, že malajsijský kabinet povolil plavidlům značky ZIM zakotvit v zemi již v roce 2002 a později v roce 2005 toto rozhodnutí rozšířil tak, aby jim umožnil nakládat a vykládat náklad, "nicméně nyní se vláda rozhodla zrušit všechna předchozí rozhodnutí kabinetu".

malaj.JPG (42.18 KiB) Zobrazeno 3083 x

Malajsie i Palestina jsou regiony, kde je islám hlavním náboženstvím, Jeruzalém je považován za svaté místo a mešita Al-Aksá v Palestině má významné postavení a obě země sdílejí společné náboženské a kulturní vazby. Malajsie je dlouhodobým zastáncem palestinské věci a prosazuje dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Vysocí představitelé Palestinského islámského hnutí odporu (Hamás) pravidelně navštěvují Malajsii a setkávají se s premiérem.
Stejně jako sousední Indonésie, Brunej, Bangladéš, Maledivy a Pákistán nemá Malajsie formální diplomatické vztahy s Izraelem. Vnitřní strany malajsijských pasů jsou již dlouho označeny slovy "platí pro všechny země kromě Izraele" a držitelé izraelských pasů nesmějí vstoupit do Malajsie bez předchozího povolení.
CNN 20. února zmínila, že ačkoli jsou Spojené státy hlavním obchodním partnerem Malajsie, Anwar je stále jedním z nejotevřenějších vůdců v palestinsko-izraelské otázce na mezinárodní scéně. V listopadovém projevu v parlamentu Anwar řekl, že malajsijská vláda neuzná jednostranné sankce uvalené Spojenými státy na Hamás a bude s ním nadále v kontaktu.
Bloomberg 20. února poukázal na to, že izraelská ekonomika je závislá na námořním obchodu, ale není hlavním státem vlajky (jurisdikce, kde je loď registrována nebo licencována podle jeho zákonů, plně zodpovědná za implementaci a prosazování mezinárodních námořních předpisů) a jeho celkový počet lodí bledne ve srovnání s většími vlajkovými státy, jako je Panama, Libérie a Marshallovy ostrovy. Na druhou stranu Malajsie má Port Klang, druhý největší přístav v jihovýchodní Asii, který zaujímá křižovatku Malackého průlivu, tzv. zlaté lodní trasy na světě, a v roce 2021 byl hodnocen jako 12. nejrušnější přístav na světě.
Vzhledem k tomu, že jemenští Hútíové eskalují útoky proti "plavidlům napojeným na Izrael" v Rudém moři, jsou námořní trasy do Izraele a z Izraele od poloviny listopadu vážně narušeny. To donutilo lodní společnosti zastavit přepravu do Izraele nebo zavést dodatečné příplatky, i když izraelská vláda v říjnu uvedla, že odškodní lodě poškozené současným izraelsko-palestinským konfliktem. V oznámení ze 14. dne tohoto měsíce společnost ZIM uvedla, že kvůli "zvýšené úrovni hrozby" společnost uvalila na svá plavidla vyšší příplatek, aby udržela úroveň služeb a bezpečnost posádky, plavidel a nákladu.

https://www.guancha.cn/internation/2023 ... ml?s=zwytt