Politickou atmosféru v Evropské unii každou chvíli čeří opakované pokusy o tzv. solidární přerozdělování imigrantů. (Foto: Flickr)
Státy na hranicích Unie neustále volají po „solidárních“ kvótách na přerozdělování migrantů. Státy uvnitř Unie naopak tvrdí, že hraniční státy mají postupovat obdobně jako Maďarsko a imigranty k sobě nepouštět. Vznikla o tom i zajímavá karikatura, kde se v domě, kterému zatéká do střechy, místo opravy střechy zhotovují kanály, aby se zatékající voda spravedlivě rozdělila do všech domácností.
Momentálně však jedna země chystá vybudovat takový kanál, jímž se má vést nežádoucí voda, o kterou se má svět „solidárně“ podělit. Ta voda je totiž radioaktivní a bylo by prý nespravedlivé, kdyby ta radioaktivita spočívala jen na bedrech země a energetické společnosti, které havarovala jaderná elektrárna.
Jde o elektrárnu Daichi společnosti TEPCO v japonské Fukušimě. Ta před pár lety strašila celý svět, když ji zničila vlna tsunami po extrémně silném zemětřesení, načež se po planetě začala šířit oblaka s radioaktivním spadem a mořské plody, jako ryby aj., začaly ve všech mořích světa vykazovat nadstandardní obsah radioizotopů. Zvláště to samozřejmě odnesl Pacifik, a tak se to zemím oblasti, jako třeba Čína, moc nelíbilo. Ale možnosti omezit škodu byly jen omezené, a i ty zvláště postižené země, jako ve Východní Asii by to Japonsku tak nějak odpustily, kdyby za újmu způsobenou nezvládnutím průmyslové situace, dostaly alespoň symbolické odškodnění, a kdyby s nimi Japonsko vstřícně komunikovalo o tom, jak chce dál postupovat.
Japonsko vznikající škody z porušených jaderných zařízení omezilo a lokalizovalo. Ale k té lokalizaci patří i to, že se mu na místě čím dál více hromadí radioaktivní voda, jež z havarovaného reaktoru neustále uniká a její skladování na místě je drahé, ani nemluvě, jak by asi bylo drahé, kdyby z ní zkusili ty radioaktivní složky úplně vyčistit.
A tak se v Japonsku rozhodli pro „solidární“ řešení. Uvalí na svět vlastně přerozdělovací kvóty na radioaktivní odpad, když ho vypustí do moře, aby se s nimi o to břemeno „spravedlivě“ podělili všichni. Možná doufají, že když proti tomu bude něco namítat Čína, která je asi nejhlasitějším kritikem japonského nakládání s tímto problémem v poslední době, tak to zkusí před světem interpretovat jako útok čínského „autokratického“ režimu na japonskou demokracii. Vždyť ryba jen proto, že je trochu radioaktivnější, nemůže přeci Číňanovi chutnat o nic hůře než ryba méně zářivá.
A tak TEPCO už stanovilo plán, jak se zbaví jaderné odpadní vody hromadící se u havarovaných reaktorů v Daichi ve Fukušimě. A udělají to úplně stejně, jako v jiném kresleném vtipu, kde byl vyobrazen nešťastný vědec v laboratoři, kterému uklízečka s kýblem vítězoslavně oznamuje: „Vyřešila jsem za vás, co s tím jaderným odpadem. Šplíchla jsem ho do kanálu.“ A TEPCO chce tu vodu také „šplíchnout“ do kanálu, kterým se vylije do moře. Nechce ale zamořit pobřeží Japonska, chce „solidární“ rozptýlení radioaktivity po celém světě. Postaví tedy podmořský kanál, který to až kilometr od pobřeží pustí do oceánského proudu, jenž radioaktivitu odnese od Japonska a postará se, aby se s ním „spravedlivě“ všichni, zvláště ve Východní Asii, podělili. Nebude přeci čekat, jestli s ním ostatní chtějí být „solidární“ nebo ne, jako je to v Evropě s uprchlíky.
Aby ten tunel „radioaktivní solidarity“ dlouho vydržel, nebude to žádná roura podléhající radioaktivní či jiné korozi. Vytesají ho trvale ve skále, konkrétně ho prorazí skalním podložím mořského dna od pobřeží až o kilometr dále, kde radioaktivitu převezme oceánský proud a o „solidární“ přerozdělení po světových oceánech se postará.
Zatím se o čištění vody a skladování té radioaktivní musí starat TEPCO, kterému se v Daichi roztavily tři reaktory a staly se vedle Černobylu jedinými, které dosáhly 7 stupně jaderné havárie podle mezinárodní škály. Náklady na skladování té vody se jistě v Japonsku promítají do cen elektřiny a co kdyby tam cenu elektřiny vyhnaly tolik, jako ji v Evropě uhlíkové povoleny se stejně závažným důsledky pro snížení konkurenceschopností průmyslu jako v Evropě?
TEPCO v tom má tedy jasno. Proto své rozhodnutí oznámilo 25.8 a konečný plán příští měsíc předloží japonskému Jadernému regulačnímu úřadu k revizi. Samozřejmě, že se to nelíbí nejen lidem v jiných zemích, ale japonský rybářský průmysl se staví proti a ani běžní Japonci proslulí svou kulinářskou vášní pro plody moře nejsou nadšení. Ale kdyby se např. u nás střetly ve sporu lobbyistické skupiny ČEZu s lobbyisty jihočeských rybníkářů, tak také spíše vyhraje ČEZ, jako v Japonsku TEPCO, a tak japonská vláda vypouštění do moře letos v dubnu předběžně schválila a TEPCO začalo se studiemi proveditelnosti.
A zjistili, že kdyby to vypustili do moře rovnou, tak proud tu radioaktivitu bude tlačit na Japonské pobřeží a k moc velké „solidaritě“ při přerozdělování radioaktivity nedojde. Když ale vybudují skalní „tunel radioaktivní solidarity“ až do oceánského proudu, tak se s nimi o radioaktivitu „spravedlivě“ podělí celý svět a i my, až si dáme tuňáka či olejovky, s nimi budeme „solidární“, a co teprve Číňané, Vietnamci, Filipínci, Indonésané atp.
Abychom byli spravedliví, nepůjde jen o čisté vypouštění té vody. Nejdříve vodu od radioaktivních složek očišťují. Ale nad určitou mez je to čištění už příliš drahé a nebudou si tím zvyšovat ceny energií a snižovat konkurenceschopnost průmyslu, jako Evropa uhlíkovými povolenkami. Proto vodu se zbytkovou radioaktivitu naředí 1 ku 100 mořskou vodou a pak napumpují do oceánských proudů.
Zatím se proti takové „radioaktivní“ solidaritě nejvíce brání Čína. Ta skoro až zuří, jak může být někdo natolik arogantní. Dokonce Japonsku hrozí nějakou formou odvety. Pochopitelně, že když budou mít ostatní země regionu na své straně proti Japonsku tak těžkou váhu jako Čína, mohly by i ty být proaktivnější. Zvláště, když má tato situace nějakou dobu trvat.
Poničené reaktory se totiž nebudou tavit věčně, proto TEPCO už oznámilo plán na útlum a odstranění reaktoru čís. 2, což by mělo probíhat 44 let. Už vznikají vtipy, zda Japonsko stihne úplnou likvidaci Daichi do doby, než bude hostit další Olympijské hry. A tak dost možná čeká „zářná“ budoucnost, po kterou budou mořské plody trochu zářit, ještě několik generací. Černobyl byl proti Daichi zřejmě čajíček. A možná bychom se ani tady v Evropě k tomu neměli stavět úplně lhostejně.
